Dnešní potraviny jsou plné takzvaných „éček“. Jedná se vlastně o kódová označení emulgátorů (česky bychom řekli asi nejlépe „směsovačů“), tedy látek, které umožní smísit to, co je za jiných okolností neslučitelné, tedy například vodu a olej. V moderním významu tohoto slova se pod emulgátory skrývají v podstatě všechny látky, které se přidávají do potravin. A že jich není málo, současná věda zná kolem patnácti set takových látek…
Nemůžeme však říci, že jsou všechny škodlivé. Třeba kyselina L-askorbová, neboli E330, je vlastně jen obyčejný vitamín C, bez kterého se náš organismus ani v nejmenším neobejde.
[hana-code-insert name=’strnky‘ /]
Naopak látka, která je často uváděna na etiketách výrobků pod názvem „modifikovaný kukuřičný škrob“ (a odborně ji nazýváme E1442), už tak zdravá není – přesto je ale součástí jogurtů, pudinků a jiných prášků. Přidává se nicméně za bohulibým účelem, má jim totiž umožnit co nejrychleji ztuhnout…
Je jistě zajímavé, že „éčka“ se dělí na stupnici škodlivosti do sedmi různých skupin. V kritické sedmé skupině je například oxid siřičitý (E220), jenž se využívá hlavně jako konzervant sušeného ovoce, stejně jako dusitan sodný (E250), který slouží obdobně v případě drtivé většiny uzenin sídlících na pultech českých supermarketů. Celkově je těchto nebezpečných „éček“ zhruba padesátka, ve výčtu bychom našli například i potravinářská barviva nebo třeba i nejrůznější verze umělých sladidel.
E120, jinak také Košenila (získává se z vysušených těl jednoho druhu hmyzu) má na stupnici číslo šest, používá se přitom do řady cukrovinek, džemů, žvýkaček nebo se přidává i do kosmetických výrobků. Na druhém konci žebříčku, s mírou nebezpečnosti 2, najdeme například E338 čili kyselinu fosforečnou, která se používá k okyselování různých limonád kolového typu.
[hana-code-insert name=’seznam text‘ /]
Zdroj: Foto: shutterstock.com
